Vzpomínky na členy

Vážení kolegové,

dne 3. 7. odešel do leteckého nebe člen našeho spolku kpt. v. v. Josef Kunce ve věku 89 let po delších zdravotních problémech. Pepa byl profesí technického směru a byl součástí letectva ČSLA, kde zabezpečoval letecký provoz na vojenských letištích. I přesto přišel do našeho klubu s tím, že je náš příznivec a hlavně se mu líbila naše organizovanost výsadkových veteránů, což podle jeho vyjádření ve svazu letců nebylo.

S bolestí v srdci vám oznamujeme, že nás navždy opustil náš milovaný manžel, tatínek, dědeček, pradědeček, švagr a strýc. Rozloučení bude ve čtvrtek 9. července ve 12.30 hodin, krematorium Jihlavská 1. Dcera Iveta.

Za nás, čest jeho památce.

předseda Klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno – Jaroslav Foršt

Loučíme se s našim kolegou, kamarádem, přítelem, který odešel náhle a nečekaně do výsadkového nebe 15. 4. 2022. František Antl, válečné dítě, narodil se v prosinci roku 1941 v rodině vojáka z povolání. V té době se jeho otec pohyboval v československém odboji na Vysočině, kde byl zraněn. Matka mu umřela, když byly Františkovi dva roky, a tak ho spolu se sestrou vychovávali prarodiče spolu s tetou v Prostějově.

Jeho otec, v hodnosti štábní kapitán, po skončení druhé světové války učil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. František vzpomínal, jak po válce žili v Hranicích na Hlavní třídě a on jako malý kluk chodil navštěvovat otce do hranické vojenské akademie. Po skončení základní školy studoval střední chemickou školu a věnoval se leteckému modelářství, které ovlivnilo jeho zájem o letectví. Pokračoval v parašutistickém kroužku a při odvodu do ozbrojených sil, kdy se dobrovolně přihlásil k výsadkářům, měl už za sebou víc jak padesát seskoků.

Byl odveden v roce 1960 k 7. výsadkovému pluku zvláštního určení v Holešově, kde absolvoval dvě poddůstojnické školy a další seskoky na padáku. Jeho životní cesta se ovšem ubírala jiným směrem – ovlivněn vojenským drilem doma, netoužil se stát vojákem z povolání. Přesto se vrátil k otci, který žil v Brně, a to byla další cesta životem. I přes civilní povolání se stal oblastním inspektorem parašutismu a jako člen brněnského paraklubu se zúčastňoval světových soutěží. Od roku 1975 se stal juniorským trenérem tehdejšího Svazarmu, kdy vedl československé sportovní parašutisty.

Sám absolvoval na dva tisíce seskoků na padáku a splnil si ještě svůj další sen – absolvoval kurz pilotů dopravních letounů a stal se kapitánem letounu AN-2, Anduly, na které nalétal tisíc pět set letových hodin. Stal se tak trochu raritou tím, že byl létající trenér. V osmdesátých letech skončil svoji trenérskou činnost a až do důchodu byl v civilním pracovním procesu.

Zajímal se o historii, měl hluboké znalosti o druhé světové válce. V rámci našeho klubu výsadkových veteránů předával své bohaté zkušenosti z výsadkového života a rád vedl diskuse o vojenské historii. V září roku 2021 se mu splnil sen, když nám armáda umožnila navštívit ke stému výročí bývalá kasárna a síň tradic vojenské akademie v Hranicích, kde zavzpomínal na své dětství a na několika fotografiích našel i svého otce, vojáka.

Na Františka nezapomeneme. Spolu jsme se zúčastnili natáčení pořadu brněnské televize o karibské krizi, kde jako pamětník prožil toto období šedesátých let ve vojenské základní službě. Odjeli jsme na Šumavu, kde se s námi natáčel příběh veteránů, kteří jeli do Německa navštívit bývalé protivníky z období studené války. V Německu jsme se setkali s veterány Bundeswehru a před kamerami si vyměnili zážitky z doby, když jsme stáli proti sobě jako protivníci. František si to ve veteránské uniformě náramně užil. To byla poslední společná vystoupení, která jsme absolvovali – a František se nám tak navždy zvěčnil na obrazovce.

František byl kamarád, na které se nezapomíná. Navždy zůstaneš v našich srdcích. Čest tvoji památce.

Vzdáváme poslední poctu Čestnému předsedovi klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno, plukovníkovi ve výslužbě Ing. Ivanu Kutínovi, který se narodil 4. února 1923 v obci Zareča na Ukrajině. Jeho rodiče se krátce na to přestěhovali do Chocně, kde Ivan vystudoval obchodní akademii, kterou ukončil v roce 1944. Hned nato ho tehdejší německá mašinérie protektorátu odvedla na nucené práce kopat obranné valy na pomezí Slezska a Moravy. Zde se cíleně zranil a byl propuštěn.

Po skončení 2. světové války ho v září 1945 odvedla československá branná moc k výkonu vojenské základní služby do posádky v Jaroměři. Podal žádost k přijetí na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a na základě psychotechnických a tělesných zkoušek byl přijat do 2. ročníku. Akademii ukončil v roce 1946 a byl odvelen k 20. pěšímu pluku v Prešově, kde v roce 1947 absolvoval kurz spojovacích náčelníků.

Na jaře 1948 si podal jako dobrovolník přihlášku k výsadkovému vojsku a byl přijat v dubnu 1948 na funkci spojovacího důstojníka 71. výsadkového praporu v Zákupech u České Lípy. Byl jedním z posledních žijících vojáků, který zažil zakladatele výsadkového vojska Palečka, Krzáka a Černotu. V letech 1949–1951 absolvoval Vysokou vojenskou školu v Praze a poté byl ustanoven do funkce náčelníka operačního oddělení Velitelství výsadkového vojska.

V roce 1952 při vzniku výsadkové brigády byl jmenován do funkce náčelníka štábu výsadkové brigády v Sabinově, která měla tehdy na dva a půl tisíce vojáků. Tuto funkci vykonával po dobu 8 let. V roce 1961 organizoval přestěhování 22. výsadkové brigády do Prostějova a v červnu téhož roku byl jmenován do funkce staršího učitele taktiky vzdušných výsadků na Vojenské akademii v Brně, kde připravil po odborné stránce desítky velitelů výsadkového vojska.

Do toho přišel rok 1968 a okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Ivan nesouhlasil s okupací, byl stoupencem tehdejšího politického uvolnění, za což byl vyloučen ze strany a v roce 1971 propuštěn z armády jako nepohodlný tehdejšímu režimu. V roce 1991 byl plně rehabilitován, armáda mu uznala veškeré podmínky odškodnění a byl povýšen do hodnosti plukovník se všemi náležitostmi.

Život šel dál, i přes těžké chvíle – v roce 2002 mu zemřela manželka Marie po 52 letech manželství a v roce 2005 syn Igor. Přesto se aktivně zapojil do klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno a stal se jeho Čestným předsedou. Byl důsledný nejen k sobě, ale i k nám mladším kolegům, nevynechal jedinou členskou schůzi a rád si poseděl mezi námi při sklence červeného vínka. Společně jsme oslavili jeho životní jubileum 95 let v roce 2018, stále v dobré fyzické a duševní formě. Na svůj věk měl vynikající paměť – jména i jednotlivé události ze své celé vojenské kariéry si pamatoval a i v tom nám byl příkladem.

Ivane, byl jsi vždy tělem a duší výsadkář, byl jsi náš a tak jím i zůstaneš v historii výsadkového vojska. Čest tvé památce.