Vzpomínky na členy

Loučíme se s našim kolegou, kamarádem, přítelem, který odešel náhle a nečekaně do výsadkového nebe 15. 4. 2022. František Antl, válečné dítě, narodil se v prosinci roku 1941 v rodině vojáka z povolání. V té době se jeho otec pohyboval v československém odboji na Vysočině, kde byl zraněn. Matka mu umřela, když byly Františkovi dva roky, a tak ho spolu se sestrou vychovávali prarodiče spolu s tetou v Prostějově.

Jeho otec, v hodnosti štábní kapitán, po skončení druhé světové války učil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. František vzpomínal, jak po válce žili v Hranicích na Hlavní třídě a on jako malý kluk chodil navštěvovat otce do hranické vojenské akademie. Po skončení základní školy studoval střední chemickou školu a věnoval se leteckému modelářství, které ovlivnilo jeho zájem o letectví. Pokračoval v parašutistickém kroužku a při odvodu do ozbrojených sil, kdy se dobrovolně přihlásil k výsadkářům, měl už za sebou víc jak padesát seskoků.

Byl odveden v roce 1960 k 7. výsadkovému pluku zvláštního určení v Holešově, kde absolvoval dvě poddůstojnické školy a další seskoky na padáku. Jeho životní cesta se ovšem ubírala jiným směrem – ovlivněn vojenským drilem doma, netoužil se stát vojákem z povolání. Přesto se vrátil k otci, který žil v Brně, a to byla další cesta životem. I přes civilní povolání se stal oblastním inspektorem parašutismu a jako člen brněnského paraklubu se zúčastňoval světových soutěží. Od roku 1975 se stal juniorským trenérem tehdejšího Svazarmu, kdy vedl československé sportovní parašutisty.

Sám absolvoval na dva tisíce seskoků na padáku a splnil si ještě svůj další sen – absolvoval kurz pilotů dopravních letounů a stal se kapitánem letounu AN-2, Anduly, na které nalétal tisíc pět set letových hodin. Stal se tak trochu raritou tím, že byl létající trenér. V osmdesátých letech skončil svoji trenérskou činnost a až do důchodu byl v civilním pracovním procesu.

Zajímal se o historii, měl hluboké znalosti o druhé světové válce. V rámci našeho klubu výsadkových veteránů předával své bohaté zkušenosti z výsadkového života a rád vedl diskuse o vojenské historii. V září roku 2021 se mu splnil sen, když nám armáda umožnila navštívit ke stému výročí bývalá kasárna a síň tradic vojenské akademie v Hranicích, kde zavzpomínal na své dětství a na několika fotografiích našel i svého otce, vojáka.

Na Františka nezapomeneme. Spolu jsme se zúčastnili natáčení pořadu brněnské televize o karibské krizi, kde jako pamětník prožil toto období šedesátých let ve vojenské základní službě. Odjeli jsme na Šumavu, kde se s námi natáčel příběh veteránů, kteří jeli do Německa navštívit bývalé protivníky z období studené války. V Německu jsme se setkali s veterány Bundeswehru a před kamerami si vyměnili zážitky z doby, když jsme stáli proti sobě jako protivníci. František si to ve veteránské uniformě náramně užil. To byla poslední společná vystoupení, která jsme absolvovali – a František se nám tak navždy zvěčnil na obrazovce.

František byl kamarád, na které se nezapomíná. Navždy zůstaneš v našich srdcích. Čest tvoji památce.

Vzdáváme poslední poctu Čestnému předsedovi klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno, plukovníkovi ve výslužbě Ing. Ivanu Kutínovi, který se narodil 4. února 1923 v obci Zareča na Ukrajině. Jeho rodiče se krátce na to přestěhovali do Chocně, kde Ivan vystudoval obchodní akademii, kterou ukončil v roce 1944. Hned nato ho tehdejší německá mašinérie protektorátu odvedla na nucené práce kopat obranné valy na pomezí Slezska a Moravy. Zde se cíleně zranil a byl propuštěn.

Po skončení 2. světové války ho v září 1945 odvedla československá branná moc k výkonu vojenské základní služby do posádky v Jaroměři. Podal žádost k přijetí na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a na základě psychotechnických a tělesných zkoušek byl přijat do 2. ročníku. Akademii ukončil v roce 1946 a byl odvelen k 20. pěšímu pluku v Prešově, kde v roce 1947 absolvoval kurz spojovacích náčelníků.

Na jaře 1948 si podal jako dobrovolník přihlášku k výsadkovému vojsku a byl přijat v dubnu 1948 na funkci spojovacího důstojníka 71. výsadkového praporu v Zákupech u České Lípy. Byl jedním z posledních žijících vojáků, který zažil zakladatele výsadkového vojska Palečka, Krzáka a Černotu. V letech 1949–1951 absolvoval Vysokou vojenskou školu v Praze a poté byl ustanoven do funkce náčelníka operačního oddělení Velitelství výsadkového vojska.

V roce 1952 při vzniku výsadkové brigády byl jmenován do funkce náčelníka štábu výsadkové brigády v Sabinově, která měla tehdy na dva a půl tisíce vojáků. Tuto funkci vykonával po dobu 8 let. V roce 1961 organizoval přestěhování 22. výsadkové brigády do Prostějova a v červnu téhož roku byl jmenován do funkce staršího učitele taktiky vzdušných výsadků na Vojenské akademii v Brně, kde připravil po odborné stránce desítky velitelů výsadkového vojska.

Do toho přišel rok 1968 a okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Ivan nesouhlasil s okupací, byl stoupencem tehdejšího politického uvolnění, za což byl vyloučen ze strany a v roce 1971 propuštěn z armády jako nepohodlný tehdejšímu režimu. V roce 1991 byl plně rehabilitován, armáda mu uznala veškeré podmínky odškodnění a byl povýšen do hodnosti plukovník se všemi náležitostmi.

Život šel dál, i přes těžké chvíle – v roce 2002 mu zemřela manželka Marie po 52 letech manželství a v roce 2005 syn Igor. Přesto se aktivně zapojil do klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno a stal se jeho Čestným předsedou. Byl důsledný nejen k sobě, ale i k nám mladším kolegům, nevynechal jedinou členskou schůzi a rád si poseděl mezi námi při sklence červeného vínka. Společně jsme oslavili jeho životní jubileum 95 let v roce 2018, stále v dobré fyzické a duševní formě. Na svůj věk měl vynikající paměť – jména i jednotlivé události ze své celé vojenské kariéry si pamatoval a i v tom nám byl příkladem.

Ivane, byl jsi vždy tělem a duší výsadkář, byl jsi náš a tak jím i zůstaneš v historii výsadkového vojska. Čest tvé památce.