Osobní zážitky

K napsání tohoto příspěvku mne donutila skutečnost, že se mezi výsadkovými fanoušky o těchto jednotkách ví velmi málo nebo vůbec nic. Z toho vyplynulo, že mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že pojem výsadkář znamená pouze Prostějov, dříve ještě Holešov nebo Zákupy, Prešov a něco málo Chrudim. Proto jsem dospěl k tomu, že se snažím vysvětlit a přiblížit i další jednotky a celky, které se hrdostí hlásí k výsadkovému vojsku a výsadkovým veteránům. V jejich řadách za léta existence prošly tisíce průzkumníků-výsadkářů v základní nebo profesionální službě, stejně tak záložníci při pravidelných cvičeních – a všichni dokazovali, že červený baret byl pro ně symbolem hrdosti, úspěchu a morální síly.

V roce 1964 byly v Holešově u 7. výsadkového praporu zvláštního určení zahájeny přípravy předurčených armádních rot č. 5 a 6 a jejich redislokace do posádek tehdejšího středního a západního vojenského okruhu (SVO a ZVO).

V roce 1965 byli přemístěni od štábu 7. vp ZU budoucí řídící důstojníci ke zpravodajským oddělením těchto vojenských okruhů – do Příbrami (ZVO) důst. Miroslav Prchlík a do Tábora (SVO) důst. Ing. Jiří Jaroš, kterého po roce vystřídal na dlouhá léta důst. Alois Valenta. Souběžně došlo k redislokaci 5. a 6. armádní výsadkové roty do posádek u uvedených štábů. 5. vpzr ZU pod vedením důst. Antonína Tachovského šla do posádky Luštěnice a 6. vpzr ZU do posádky Chrudim, jejímž velitelem byl jmenován důst. Josef Remza.

Obě roty ZU byly od prvopočátku budovány jako zcela samostatné útvary přímo podřízené zpravodajským oddělením ZVO a SVO. V průběhu reorganizace tehdejší ČSLA v roce 1969 byly obě armádní roty ZU přemístěny a začleněny do nově vytvářeného 22. výsadkového pluku v Prostějově.

V průběhu této reorganizace, kdy zanikl tehdejší SVO, vznikly stupně armáda (1. A Příbram, 4. A Písek). Do funkce řídícího důstojníka pro vpzr ZU u zpravodajského oddělení 1. A byl jmenován důst. Miroslav Prchlík a u 4. A důst. Jaroslav Janků. Na stupni ZVO nadále setrval důst. Alois Valenta. V té době byla 5. armádní vpzr ZU pod vedením důst. Miroslava Bukáčka předurčena pro 1. A Příbram a 6. vpzr ZU pod vedením důst. Vlastimila Langa pro zpravodajské oddělení 4. A Písek. Obě roty byly redislokovány do posádky Prostějov.

K napsání charakteristiky těchto průzkumných jednotek mne vedly poznatky, že se o těchto rotách nehovořilo a nezveřejňovaly se údaje o jejich složení a činnosti. Díky jejich dislokaci po celém území tehdejší ČSSR bylo jejich zviditelnění pouze lokální v posádkách dislokace.

Hlavním úkolem rot hloubkového průzkumu (RHPz) bylo vyhledávání velitelských stanovišť nepřítele, jeho zbraní hromadného použití, palebních postavení raket a dělostřelectva, určování cílů, navádění letectva a dělostřelectva při jejich ničení a provádění diverzních úkolů v týlu nepřítele do hloubky 100 km.

RHPz vznikly v průběhu let 1965–66 z původních výsadkových čet divizních průzkumných rot. Byly složeny z 5–6 malých skupin hloubkového průzkumu (SHPz, každá o 6 osobách) a velitelské skupiny, naplněny na 100 % (42 osob). Většina RHPz měla materiál včetně výsadkového na vytvoření mobilizační B roty HPz, která mohla být v krátké době zmobilizována z předurčených výsadkových záloh v místě dislokace.

RHPz byly vyzbrojeny moderní technikou, zbraněmi, spojovacími prostředky a dalším materiálem potřebným pro plnění úkolů v týlu nepřítele. Každá rota měla výsadkové cvičiště včetně trenažéru. Skupiny byly připravovány k vysazení pěšky, ponecháním na místě při pohybu fronty, na bojové technice, vrtulníkem nebo na padáku. Pro jejich použití byly vyvinuty a zavedeny padáky OVP-68.

O těchto rotách prvně zveřejnil dislokaci bývalý výsadkář Peter Švrlo ve své knížce Slovenskí vojenskí výsadkári na Slovensku 1939–2004. Dislokace rot:

1. A – důst. Prchlík: • 1. RHPz – Podbořany • 2. RHPz – Janovice nad Úhlavou • 19. RHPz – Tachov • 20. RHPz – Cheb

4. A – důst. Janků: • 3. RHPz – Kroměříž + 2 školní výsadkové čety ŠDZ • 4. RHPz – Jindřichův Hradec • 9. RHPz – Vimperk • 15. RHPz – Vimperk

Východní vojenský okruh – důst. Repavský: • 13. RHPz – Levice • 14. RHPz – Prešov + poddůstojnická škola (radisté, starší průzkumník pro všechny RHPz v ČSLA)

Celkový počet osob u těchto rot a ŠDZ byl cca 500 průzkumníků-výsadkářů včetně velitelského sboru.

Všechny RHPz byly po celou dobu své působnosti v čele jednotek průzkumných praporů a dosahovaly výtečných výsledků ve všech oblastech bojového výcviku. Samostatnou kapitolou byly praktické seskoky padákem prováděné formou dlouhodobého soustředění na letišti Chrudim. Letouny AN-2 a vrtulníky Mi-4 startovaly z plochy chrudimského letiště, dopravní letouny IL-14 T z Pardubic, Čáslavi a Hradce Králové. V průběhu těchto soustředění bylo provedeno tisíce seskoků padákem – včetně seskoků na ruční otvírání z výše 4 tisíc metrů, seskoků do vody přehrady Seč, nočních seskoků a splnění podmínek na všechny stupně výsadkových třídností.

V průběhu 70.–80. let byl pravidelně prováděn i výcvik předurčených záloh, kdy záložníci-výsadkáři absolvující vojenské cvičení v délce 35 dnů dosahovali vynikajících výsledků a mnohdy po fyzické stránce předčili i vojáky základní služby.